Chaloupková Viktorie
Krajiny, zátiší, portréty, figurální kompozice ... každý obraz této právem mezinárodně uznávané malířky je samostatným příběhem se silným emocionálním nábojem, jež zasahuje do hloubky a nedává příležitost projít netečně kolem.
Chaloupková Viktorie
Casanova

< Předchozí

Chaloupková Viktorie
Název: Casanova
Rok: 2007
Technika: Olej
Rozměry: 83 x 78 cm

Signatura: Ne
Status: Ke koupi
Cena: 65.000,-

Koupit obraz >

-

Stáhnout v PDF >
Galerie autora >

Přidat k oblíbeným >

 

Výstavy

SAMOSTATNÉ VÝSTAVY

1978
Praha

1980
Praha

1984
Berlín

1985
Praha

1986
Praha

1987
Čelákovice
Beroun

1992
Galerie Stará radnice Brno

1988
Bratislava
Kyjov
Frankfur am Main
Budapešť
Vlašim

1989
Bratislava
Humpolec
Vlašim

1990
Vídeň
Antwerpy
London
Nuenen

1991
Tokio
Praha
Kobe

1992
Kyoto
Matsumoto

1993
Osaka
Praha
Duchcov

1994
Český Krumlov
Vídeň

1995
Hannover
Praha

1996
Praha
Mariánské Lázně
Hradec Králové
Český Krumlov

1997
Olomouc
Ludwigshafen
Praha
Ústí nad Labem

1998
Furth in Wald
Dvůr Králové
Lisabon
Sokolov
Madrid

1999
Vlašim

2000
Zingst
Praha
Vlašim

2001
San Francisko
Berlin

2002
Opava
Olomouc
Soběslav
Praha
Praha

2003
Praha
Vlašim
Olomouc

2004
Luxembourg

2005
Frankfurt
Praha

2006
Týn nad Vltavou
Třinec
Praha

2007
Praha
Třinec
Vlašim
Dubai

Profil autora


Viktorie Chaloupková o sobě:

"Můj autorský životopis by se bez obtíží vtěsnal do několika ne právě rozvitých vět, pokusím se proto zmapovat nejen tvorbu, ale celých 55 let, v nichž múza zaujímala výsostné postavení.

Na svět mě přivedla matka Věra Hlávková v prvních březnových dnech roku 1953 v Praze, snad aby zaplnila mezeru po ten den zesnulém Stalinovi. Trvalo mi celých šest let, než jsem zveřejnila své rozhodnutí stát se malířkou. Všechny pokusy ze strany dospělých zvrátit toto mé smělé rozhodnutí byly marné. Trojky z kreslení a neúspěchy v lidové škole umění potvrdily, že jsem na dobré cestě ke slávě. Na nedostatek talentu poukazovali i páni profesoři Střední umělecko-průmyslové školy na Žižkově, kteří výsledky mé práce s nadšením komentovali, pakliže jsem se v letech 1968-1972 občas ve škole zastavila. Maturitní vysvědčení jsem nakonec získala již nic nebránilo mé touze stát se umělcem. Nutnost uživit se mne vehnala do chladné náruče Vojenského muzea a posléze Památníku písemnictví na Hradčanech. Tím začalo období tří let zahálky a katastrof, plynoucích ze snahy být společensky prospěšnou. Teprve v roce 1976 jsem se postavila na velmi vratkou „volnou nohu“ , což bylo stejnou měrou statečné, jako drzé, hloupé a de facto jediné možné, vzhledem k mým zavátým snům z roku 1959.

Koupila jsem si několik barviček a namalovala sklenici, třešně, lampu a ptáčka. Nikdo mi netleskal, ale vůle uspět jsem měla na rozdávání. Metodou pokusu a omylu jsem se dopracovala roku 1977 k první výstavě a tedy na start třicetiletého pracovního maratónu….. "



Viktorie Chaloupková:Malířka lidských příběhů

Nejčastější mediální přívlastek Viktorie Chaloupkové zní: „jedna z nejúspěšnějších a nejprodávanějších českých malířek“.
Toto hodnocení však nevypovídá nic o živelnosti, bouřlivosti, spontánnosti, zaťatosti, vytrvalosti, nebojácnosti, ohromné vnitřní síle a zároveň i sebekázni umělkyně, která se vydala na dráhu profesionální malířky před třiceti lety. O tom všem naopak vyprávějí její obrazy.

Když se před léty rozhodla pro svobodnou uměleckou dráhu s tím, že je začne malovat, bylo jí kolem sedmadvaceti. Neměla vlastní stojan, natož ateliér. Dnes ve svém ateliéru tráví doslova většinu života. Maluje denně a k smrti ráda, což není přehnané přirovnání vzhledem k tomu, že při své práci má až sebezničující tendence. Krajiny, zátiší, portréty, figurální kompozice… Dokáže u nich vydržet i dvacet hodin, pracovat však začíná zásadně až večer, v hluboké noci si k tomu pouští televizi. Svojí pracovitostí je pověstná, ale zároveň se zdá, že tvoří s neobyčejnou lehkostí, bez těžkopádné úpornosti. Za sebou už má padesát autorských výstav. Ta poslední, jubilejní, pro Viktorii velmi důležitá, se konala v Lucembursku při příležitosti vstupu České republiky do Evropské unie a otevření českého velvyslanectví v Lucemburku. Vytvořila expozici čtrnácti velkých obrazů, vyjadřujících symboliku zvěrokruhu propojenou s architektonickými dominantami Prahy.

Viktorie Chaloupková je v současném českém malířství ojedinělým zjevem, její díla jsou rozeseta po celém světě a na nezájem si rozhodně nemůže stěžovat. Portrétovala několik světově známých osobností, od Steffi Grafové po Ivanu Trumpovou. Její ateliér není „šuplíkovým“ depozitářem nahromaděných pláten, která by léta čekala na svoji příležitost být vystavena či koupena.

V čem je tajemství obrazů, které se líbí, ale nemají nic společného s lacinou prvoplánovou a podbízivou líbivostí? Malířka k tomu říká: „Moje obrazy jsou samostatnými příběhy. Ty musí vyzařovat i z portrétů. Neboť nikoli vnější podoba, ale lidský osud bývají prvním impulsem k obrazu. Nebo jinak - tělo je jen odrazem lidské duše.“

V jejích obrazech je leccos: něha, láska, vášeň, harmonie, snovost, totéž, co se zmítá v jejím nitru. Nejraději maluje tváře. Ženské tváře. Jsou imaginární, stejně jako postavy. Jsou to emocionální výpovědi, je to ženský pohled. Působivé figurální kompozice kombinované s prvky zátiší, často dějově komplikované, rozhodně nenudí a naopak nutkají k tomu, aby pozorovatel dešifroval jejich poselství. Její realistické obrazy se dají obtížně zařadit do konkrétní kategorie. Zahrnují prvky skoro všech malířských epoch. V poslední době maluje i abstrakce, i když jsou částečně figurativní.

„Mé současné malování souvisí s časovým posunem. Měla jsem vždy různé vzory, líbila se mi secese, impresionisté, expresionisté - a po čase, když jsem se sama sebe ptala, k čemu inklinuji nejvíc, jsem s ulehčením zjistila, že vlastně miluji všechno a že to není žádný handicap. A toto poznání chci ve svém současném stylu reflektovat. Část mých nových obrazů skutečně přechází od reality k abstrakci.“

Neméně přitažlivé je i barevné spektrum, které malířka nejčastěji volí. I ono je odrazem jejích nálad, stavů, rozpoložení: „Mám ráda barvy, vášně, kontrast. Když mám potřebu něco vykřičet a naléhavě sdělit, pak na paletě převládne černá oranžová, rudá. Pláč, bolest, truc - to je sytě modrá. Nejspokojenější jsem v teplých hnědých a rezavých tónech. Tam je bezpečí, tajemství, ticho a klid.“

Viktorie Chaloupková maluje zásadně oleje, na karton nebo na plátna. Vystavovala v Japonsku i v Americe, své zázemí a galerie má také v Německu, kde v lázních Zingst visí například její téměř šestimetrový, prozatím nejdražší obraz ztvárňující severoněmeckou faunu, v Rakousku, na Slovensku… a samozřejmě v Česku, kde je zastoupena v několika pražských galeriích a zvláštní pouta ji váží k Olomouci a k Vlašimi, kde vystavuje velmi ráda.

Kalendář výstav >

Doplňkové informace:

Dne 17. prosince 2007 se v prostorách Parlamentu ČR konala vernisáž díla Viktorie Chaloupkové s příznačným názvem Pocta umělci.