Kotík Jan
Jan Kotík (nar. 1916 v Turnově, zemřel 2002 v Berlíně) patří k těm nemnoha českým umělcům, jejichž dílo má svébytné místo v mezinárodním kontextu. Zařadit ho do souvislostí domácích, však není nijak snadné...

< Předchozí

Kotík Jan
Rok: 1969
Technika: Olej
Rozměry: 80 x 49 cm

Signatura: Ne
Status: Ke koupi
Cena: 77.000,-

Koupit obraz >

-

Stáhnout v PDF >
Galerie autora >

Přidat k oblíbeným >

 

Výstavy

Samostatné výstavy>

2003
Galerie Jiří Švestka, Praha Práce na papíře

2002
Posmrtná výstava, Národní galerie, Praha

2001
Geschischte des Dreiecks, Berlinische Galerie

1998
Galerie Jiří Švestka, Praha

1997
Dům umění, Brno

1996
Národní galerie, Praha

1995
Galerie Vltavín, Praha

1994
Malovaný dům, Třebíč 10. březen 2003 Jan Kotík - Kresby a malířské objekty partneři: Akademie J. A. Komenského, K27, E-academy, Institut pro integraci ČR do EU Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava

1992
NG, Městská knihovna, Praha
Staatliche Kunsthalle, Berlin
Museum Bochum, Bochum

1991
Dům umění, Brno
Galerie moderního umění, Hradec Králové
Galerie umění, Karlovy Vary
Východočeská galerie, Pardubice

1989
Flaxman Gallery, Londýn

1988
Galerie Ueda, Tokyo

1986
Arbeiten 1980 -1985, Folkwang Museum, Essen
Arbeiten 1980 -1985, Künslerhaus Bethanien, Berlín
Galerie Schüppenhauer, Essen

1984
Galerie Petersen Galerie Marine Dinkler, Berlin
The Painterly Object, Albright Knox Art Gallery, Buffalo

1983
Works on paper, State University of New York, Bethune
Gallery, Buffalo

1982
Sochy obrazy, Geneviéve et Serge Mathieu, Besancon

1979
Oranžerie Charlottenbourského zámku, Berlín

1978
Museum Bochum, Bochum

1975
Ritualisace času, Amerika Haus, Berlín

1973
Objekty koláže, galerie Tanit, Mnichov

1971
Haus am Lützowplatz, Berlín

1968
Retrospektiva 1938 -1968, Výstavní síň Mánes, Praha

1966
Galerie bří Čapků, Praha

1963
Oblastní galerie Liberec

1960
Galerie Alšova síň, Praha

1959
Arte Nuova, Galerie Notizie, Turin

1957
Galerie Čs. spisovatele, Praha

1946
Galerie Alšova síň, Praha


Skupinové výstavy
1996
Galerie Jiří Švestka, Praha

1987
Das andere Land, Západní Berlín jiná města Německu
Die Ecke, the Corner, le Coin, Museum Sion

1986
Die Ecke, Galerie Hofmann, Friedberg

1982
Kunstquartier: Ausländische Künstler in Berlin, Záp. Berlín

1978
Akademie der Künste, Neue Nationalgalerie and
Staatliche Kunsthalle, Záp. Berlín

1976
XXXVII Biennale Benátkách, Attualitá internationali,
1972 -76

1974
Salon de Mai, Musée d-art Moderne de la ville de Paris

1971
II. Biennalle Nürnberg: Künstler Theorie Werk,
Kunsthalle Norimberk Hommage Matisse, Chatillon

1970
Art tchéque du XXe siécle, Rath Museum, Geneva

1968
Nová citlivost, Praha Brno

1966
2me Salon des Galeries Pilotes, Musée cantonal des
Beaux-Arts, Lausane
Tschechoslowakische Kunst der Gegenwart, Akademie
Künste, Záp. Berlín
Obraz písmo, Galerie Václava Špály

1965
Kotik Kolar Koblasa, Hausan Lützowplatz, Záp. Berlín

Profile V: Tschechoslowakische Kunst Heute, Städtische

Kunstgalerie, Bochum

1964
XXXII Biennale Benátkách

1959
Arte Nuova: espozicione internazionale di pittura
scultura,Pallazo Granei, Turin

1943
Skupina 42, Galerie Topič, Praha

1942
Konfrontation II, Galerie Jungmannovo nám.Praha

1941
Konfrontation I, Galerie Topič, Praha

1937
Světová výstava Paříži

1936
Salóny na chodbě, divadlo E. F. Buriana, Mozarteum

Profil autora

Studia
1936-1941
Uměleckoprůmyslová škola Praze


Ocenění
1937
bronzová medaile na Světové výstavě Paříži

1958
Diplome d-honeur za vitráž na světové výstavě Bruselu


Studijní pobyty
1946
Francie, Finsko

1963
pozvání British Council do Velké Británie

1966
jako host Cité Internationale des Arts Paříži

1969
pozvání na jednoroční pobyt Záp. Berlíně DAAD
(Od této doby žije pracuje tamtéž)

1974
pozvání Akademie umění Berlíně pobytu ve vile
Serpentara, Olivano Romano

1980
jako host Cité Internationale des Arts Paříži

1982 1983 pobyt New Yorku


1991 1992 působí jako externí docent na AVU Praze


Jan Kotík (nar. 1916 v Turnově, zemřel 2002 v Berlíně) patří k těm nemnoha českým umělcům, jejichž dílo má svébytné místo v mezinárodním kontextu. Zařadit ho do souvislostí domácích, však není nijak snadné. Kotík se vždy výtvarně vyjadřoval velmi individuálně, zdá se, že ho po celý život provázel odpor k dogmatům všeho druhu a stal se tím do jisté míry nezařaditelným. Proto je tento neobvyklý klasik českého umění širší veřejnosti málo známý.

Jako dvacetiletý student vystavoval Jan Kotík již před válkou, v rámci známých výstav na chodbě E. F. Burianova „Déčka“ v Mozarteu v Jungmannově ulici v Praze, tedy v místě, kde je dnes Galerie Jiří Švestka. Díky tomu, že vyrůstal v ateliéru svého otce Pravoslava Kotíka, nejvýznamějšího malíře sociální věcnosti, byl již od dětství svědkem debat a diskusí o umění. Za války byl Kotík členem legendární Skupiny 42, seskupení malířů, fotografů, básníků a teoretiků, jejímž programem bylo vrátit „svět“ ve kterém žijeme zpět do uměleckého díla. Antisurrealismu této myšlenky zůstal Kotík věrný do konce svého života. Za podmínek okupace a nacismu to však znamenalo především postavit se proti ideologii „zvrhlého umění“ na stranu modernismu a avantgardy. Kotíkův zájem o civilizaci se týkal více její formy než atmosféry. Témata všedního dne jako „pasáž“, nebo „v tramvaji“ používal spíše jako záminku k tomu, najít individuální výtvarný jazyk, stojící na pevné racionální základně, vzdálené od freudovsko-snové ideologie surrealismu. Tato perioda v Kotíkově díle nebyla určující jen z formálního hlediska. Zkušenost tvrdosti konfliktu mezi politikou a uměním, kterou získal za války, se v jeho životěměla potvrdit ještě několikrát. Na zákaz vystavování za války následoval stejný zákaz v době stalinismu a znovu v roce 1968.

Ve svém celém díle se Jan Kotík nekompromisně orientoval na modernu v umění, na intelektuální flexibilitu a to právě v dobách, kdy moderní umění bylo vypuzeno ze společenského procesu. V obrazech z padesátých let se propojuje formální 90. Léta: kresby a malířské objekty racionalita a typickou kotíkovskou lomenou barevností do vyrovnané jednoty. I Když tyto obrazy zůstaly dlouho ukryty v umělcově ateliéru, našly si jeho teorie a jeho myšlení přece jen cestu na veřejnost. Díky mnoha aktivitám, spoluprací se skláři, jako vedoucí ateliéru průmyslového designu a jako redaktor časopisu Tvar, mohl Jan Kotík postavit proti doktríně socialistického realismu otevřeně svůj vlastní moderní pojem o umění.

Kotíkovo dílo z druhé poloviny padesátých let je srovnatelné s předními světovými umělci té doby jako Dánem Asgerem Jornem, Španělem Carlosem Saurou, Italem Achillem Perillim nebo Američanem Arschilem Gorkym. Nejen pokud jde o podobnost formy, ale hlavně chápáním sebe sama jako umělce se společenským posláním. V tehdejším kontextu představovala Kotíkova radikálnost, razance a přímočarost jeho vystupování v českém prostředí velkou vyjímku. Výstava jeho díla v galerii Československý spisovatel v roce 1957 zahájila kritickou, dokonce i na stránkách denního tisku vedenou diskusi s oficiálními kulturně politickými místy o postavení umění ve společnosti a jeho práva na svobodu. Tato diskuse skončila v podstatě až po srpnu 1968.

Práce ze 60tých let ukazují zřetelně Kotíkovu konceptuální orientaci v malbě, kdy mu nešlo o to, co nebo jak bude malovat, ale o zásadnější otázky na obraz samotný. Obraz nevisí na stěně, není pouhou dekorací, ale stává se součástí myšlenkového pochodu a vystupuje takříkajíc z jeho mentality. Poté, co byl Jan Kotík v roce 1970 během pracovního pobytu na pozvání německé státní nadace DAAD spolu se svou ženou zbaven československého občanství, zůstal v Berlíně, kde i zemřel.

Jeho tehdejší výtvarné experimenty jsou umístěny v kontextu konceptuálního a minimalistického umění a to často ve velmi redukované podobě. Několik sérií kreseb ze 70tých let ukazuje Kotíkovu snahu na jedné straně osvobodit obraz od metaforiky v něm skrytých významů směrem k minimalistické abstrakci, v opačném myšlenkovém pohybu však trvá na materiální zkušenosti díla a znejisťuje - zapojením plochy zdi do obrazu - jeho výlučnost. Tím zůstává umělcem evropským, ukazujícím své myšlení včetně určité skepse, ne abstraktní a někdy až bezkrevné principy, k nimž se dopracovalo americké umění té doby. Rozšíření malby do nové, ne již pravoúhlé prostorové dimenze, je srovnatelné se soudobými pokusy italského malíře Emilio Vedovy, i když je založeno na jiné tradici. V 80tých letech Kotík spolupracoval v Berlíně s několika mladými německými umělci, např. Hermanem Pitzem a Raimundem Kummerem, přičemž se ukázalo, jak může být jeho experimentování, které je směřováno k celkové syntéze aktuální i v novém generačním i historickém prostředí.

Práce Jana Kotíka se nacházejí v mnoha zahraničních a domácích soukromých a veřejných sbírkách. V roce 1992 se konala retrospektivní výstava jeho díla v Národní galerii v Praze. V roce 1997 byl Jan Kotík oceněn v Berlíně významnou německou cenou Freda Thielera za malbu.

Kalendář výstav >

Doplňkové informace:

10. březena 2003 se v kuloárech Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR uskutečnila vernisáž díla Jana Kotíka s názvem Kresby a malířské objekty